O knize: 1996 / "... Eliseev žil mezi Tuaregy, jako Aleko mezi cikány Sedával s nimi u večerních ohňů, jedl asinko -. lahodnou kaši, jedl maso, grilované na uhlí a ochucené aromatickými bylinkami, pil kyselé mléko. Spal ve stanech Tuaregů a šel s nimi lovit pštrosy Eliseev byl ohromen, když Tuaregové, aniž by se ani ohnuli ze sedla, podle sotva znatelné stezky pokryté pískem určili, kolik velbloudů tudy prošlo, zda je jejich náklad. těžké nebo lehké, ať už řidiči spěchali nebo ne. Bylo úžasné sledovat, jak Tuaregové vypočítali směr v poušti podle vzhledu dun, podle letu ptáka, podle pohybu mraků... Oči Tuaregů byly skutečně jako orlí. Jak jinak můžete nazvat oči, které hledají jerboa na míle daleko mezi písky? A Tuaregové měli nejlepší čich. Protože jak jinak nazvat čich lidí, kteří vůni bylinek slyší na míle daleko? Přidejte neúnavnost rovnající se neúnavnosti stěhovavých ptáků a tvrdost svalů rovnající se tvrdosti pštrosa a poctivost, která nedovolí Tuaregovi, i kdyby umíral hlady, dotknout se cizího jídla a vody, a neotřesitelnou loajalitu k jeho dané slovo - a tady máte nomáda ze Sahary. …»